Farnost spojená v pokání postem a modlitbou
Od doby, kdy jsem si přečetl papežovu encykliku Laudato si, provází můj život jakási nová, těžko definovatelná bolest. Uvědomuji si na jedné straně, že současný papež František má skutečně prorocký dar pojmenovat zlo, které většina lidí často nevidí, na druhé straně si uvědomuji, že ta nejtěžší zla mají společenský rozměr a není v silách jednotlivce věci nějak výrazně posunout tak, aby toto zlo bylo přemoženo.
Jestliže dnešní svět vede do záhuby nerovnoměrné rozdělení zdrojů, kdy 80% lidí na zeměkouli žije v chudobě neřkuli v bídě a 20% v nadbytku a plýtvání, změně k lepšímu může výrazně pomoci jen změna smýšlení – pokání. Jestliže část lidstva devastuje životní prostředí a příštím generacím odkazuje více a více zničenou zemi, cesta ke změně se asi jinak nenastolí, než změnou smýšlení – srdce. Jestliže má společnost uzavřené srdce a lidi potřebné, chudé, staré, nemocné, migranty…, považuje za nepřátele, nevyhnutelně se dostáváme do situace, kdy západní svět začíná ovládat politika radikalismu nacionalismu a nesnášenlivosti. Pro mnohé tak v dnešní době vyvstává jediná alternativa k plíživému nástupu fašistických či jiných populistických režimů, a tou alternativou je změna smýšlení.
Když nám papež František poslal minulý měsíc své poselství, kde zvěrstva, jichž se dopouštějí pedofilní kněží, dává za vinu mimo jiné také hříchu klerikalismu, kterým je decimovaná celá církev, pojmenovává tím jasně také cosi, co jsme jako špatné vnímali již dříve, ale doposud to neuměli takto veřejně pojmenovat.
Vyznávám-li na jedné straně svou bolest nad zlem, kterého jsem svědkem a na němž nesu i svůj podíl viny, uvědomuji si, že tuto bolest ve mně rozjitřil právě papežův prorocký duch. Na druhé straně mě ale po přečtení papežova poselství zasáhlo to, že nemusím, či nemusíme zůstat před zlem bezradně stát. Františkova výzva k tomu, abychom vyšli na cestu pokání společně, vlila do mého srdce pokoj a světlo. Uvědomil jsem si, že tento tradiční biblický přístup – spojit se ve společném pokání je přesně to, co nám dnes chybí, a že je to proti zlu vlastně protizbraň nevětšího kalibru.
Jestliže papež skryté společenské či strukturální zlo vyzvedl na světlo, sebral mu část jeho ničivé síly. A nyní nám dává pochopit, že i ten zbývající potenciál zla je pod mocí Boží a může být přemožen společným postem a modlitbou.
Vyzývám vás tedy, sokolovské farníky, vyjděme, bratři a sestry, na cestu společného pokání. Forma se jistě bude v budoucnu vyvíjet. Můj počáteční návrh je tento: Určeme jeden pátek v měsíci jako den společného pokání. První část dne, by se každý postil tak, že by nic nejedl. K večeru bychom se v 17:00 sešli ke slavení mše svaté, po které by následovalo prohloubení postního úmyslu nějakým vstupem, na který může navazovat malá diskuse. Večer by se již mohlo jíst, modlitba by pokračovala třeba i část noci formou tiché eucharistické adorace ve farním kostele.
První společné pokání prožijeme v pátek 21. 9. Tématem bude stav naší společnosti a blížící se komunální volby a volby do senátu.
Poznámka: Na stolečku ve farním je listina, na kterou se můžete zapsat k pokrytí času večerní či noční adorace.
Farář Petr