Poselství Svatého otce Františka k 51. Světovému dni míru 1. ledna 2018
Migranti a uprchlíci: muži a ženy hledající mír. Více na www.cirkev.cz
Modleme se za zvolení prozíravého a moudrého prezidenta.
Milé sestry, milí bratři,
pěkně Vás všechny zdravím v prvních dnech nového roku 2018 a i letos Vám stejně jako v roce minulém přeji i vyprošuji, ať po celý nastávající rok je „radost z Hospodina Vaše síla“ (srov. Neh 8,10)!
Pro letošek, kdy slavíme 25. výročí založení plzeňského biskupství, jsem právě s ohledem na tyto naše diecézní polokulatiny vybral následující motto: „Každý, kdo se stal učedníkem království nebeského, podobá se hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ (srov. Mt 13,52) Jistě chápete, že jako Váš biskup mám pod slovy „každý, kdo se stal učedníkem království nebeského“, na mysli především nás - katolické křesťany plzeňské diecéze. A jistě i rozumíte, že Vás chci tímto mottem, sestry a bratři, vyzvat, aby se tato slova stala pro každého jednotlivě i pro naše farní společenství skutečným programem letošního roku!
Co mám na mysli konkrétně? Za prvé Vás prosím, abyste se ve Vašich farních společenstvích ptali nejen mezi sebou navzájem, ale především Boha, co jsou ty staré dobré věci, které ve svém farním životě máte a které je třeba znovu pojmenovat a nepovažovat za samozřejmost. Naopak v radosti a vděčnosti za ně vzdát Bohu chválu.
Naše chvála za dary, které dostáváme, je nesmírně důležitá! Podporuje a živí jednu z nejdůležitějších vlastností zdravě rostlého křesťana: hlubokou vděčnost vůči Bohu! I ve vztahu k našemu duchovnímu a náboženskému životu je totiž beze zbytku pravdivé, že krásu, hloubku i nesamozřejmost mnoha vztahů a věcí jsme schopni objevit bohužel mnohdy až v okamžiku, kdy jsme je již ztratili…
Ale o výročích obecně platí, a tedy to platí i o 25. narozeninách naší diecéze, že jsou velkou příležitostí ocenit vztahy a věci a následně se z nich radovat, aniž bychom je museli ztrácet. A proto se prosím v nadcházejícím jubilejním roce ptejte: co je v naší farnosti hodnotné, čím jsme bohatí, jací lidé, jaké vztahy a věci jsou naším pokladem? Může to být soudržnost farnosti či otevřený a hluboký vztah ke knězi nebo živé modlitební společenství, ale také opravená střecha kostela a desítky dalších věcí. Jen je třeba se u toho zastavit a vzdát Bohu chválu ve vděčnosti.
Touto otázkou ale ptaní nekončí. Za druhé Vás povzbuzuji, abyste se s poctivostí a otevřeností ptali, co je třeba pro hlásání evangelia u nás dělat nově? Kde jsme u nás zapadli do stereotypu a ubíjející nudy? Čím můžeme Bohu vytvořit v naší farnosti nový prostor? Co je v životě naší farnosti při pohledu z venku nepochopitelné, nebo dokonce pohoršující? A čím by bylo dobré tyto špatné věci nahradit? Co nového přinést? Kterou věc úplně opustit a nechat ji bez náhrady?
Toto všechno jsou pro nás zásadní otázky a není vůbec jednoduché o nich hovořit, aniž by to nesklouzlo do neplodného naříkání, nelaskavého kritizování nebo jen naivního snění. Konkrétním místem, kde by ale mělo být možné si takovéto otázky klást a kam takovéto přemýšlení patří v první řadě, jsou pastorační rady, které, jak jsem rozhodl, mají vzniknout v každé farnosti do 31. května nadcházejícího roku. Očekávám od Vašich duchovních pastýřů, že Vám novou směrnici o pastoračních radách představí a vysvětlí, jak ji budete konkrétně u Vás realizovat. S kněžími samotnými budeme o tomto také diskutovat v únoru na prvním letošním kněžském dni.
Od 1. neděle adventní jsem zřídil také pastorační radu diecéze a ujišťuji Vás, že i v ní se budeme již na prvním setkání zabývat na úrovni celé diecéze naším mottem a stejnými otázkami, které Vám nyní tímto pastýřským listem předkládám.
Aby však toto naše úsilí bylo skutečně smysluplné a požehnané, vidím jako velmi potřebné, abychom se učili klást si tyto otázky nejen ve společenství farností, ale i na osobní úrovni. A to je mým třetím tématem, které mám na srdci. Diskuse na úrovni farností může být úspěšná jen tehdy, jestliže na ni budeme připraveni svým osobním přemýšlením a otázkami, které jsme položili sami sobě: jak to mám já ve svém duchovním a náboženském životě? Co jsou vztahy a věci, které ve svém osobním životě chci vynést z prachu samozřejmosti a nasvítit nově tak, že mne povedou k vděčnosti a ke chvále Boží? Ujišťuji Vás, že každý z nás něco takového může ve svém životě objevit. Prosím vzdejme chválu a děkujme Bohu. A stejně tak přemýšlejme každý z nás, co je třeba vidět nově, co jsou věci či vztahy, které je třeba vynést na světlo Boží lásky novým způsobem, zásadně proměnit či zrušit.
Na závěr bych chtěl jako čtvrtý a zároveň nejdůležitější bod podtrhnout to, co stojí na začátku našeho letošního motta: „každý, kdo se stal učedníkem království nebeského“. Víte, ono není vůbec možno položit rovnítko mezi chozením do kostela a touhou stát se učedníkem království nebeského. Bohužel se může stát, že člověk poctivě sedí každou neděli v kostelní lavici, a přesto vůbec netouží, aby ho Bůh něco nového učil, a o Boží pedagogiku nemá vůbec žádný zájem.
A proto nás všechny zvu k tomu, abychom zcela vědomě a s co největší vnitřní touhou každý jednotlivě, ale i jako společenství během celého roku opakovali: „Hospodine, toužím být Tvým učedníkem, Tvojí učednicí. Prosím, pomoz mé malé touze“ (srov. Mk 9,24). Je jedno, kolik nám je, zda patnáct, padesát či osmdesát pět. Učedníky Božího království jsme voláni být až do své smrti, do okamžiku, kdy svého Boha spatříme tváří v tvář!
Sestry a bratři, ještě jednou nám všem vyprošuji požehnaný osmičkový rok, děkuji za Vaše modlitby i za Vaši ochotu přiložit v místní církvi ruku k dílu a těším se na setkávání s Vámi na různých místech naší diecéze.
Do nového roku Vám žehnám ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
+ Tomáš
Bratři a sestry, vždy koncem roku se snažím alespoň stručným shrnutím ohlédnout za tím, čím jsme žili, kam jsme v minulém, roce směřovali.
Myslím, že život naší farnosti by se dal v poslední době dobře přirovnat k životu rodiny, která na jedné straně prožívá bolest z odchodu dětí, které odešly, aby si žily svůj vlastní život, a jednak z odchodu straších členů rodiny, jejichž život se na této zemi naplnil. Tyto odchody nás více přivádějí k tomu, chápat naši rodinu jako žijící ještě tady, ale také už v plnosti u Pána, jako rodinu, která, chce-li zůstat nadále život dávající, potřebuje se otevřít svému okolí a hledat jak se v tomto širším prostoru stát tvůrčí a plodnou. Shrnu-li to mariánským obrazem - hledáme jak po smrti Syna hledat Vzkříšeného v lidech kolem.
Rok 2017 – jubilejní rok Fatimy nás s Mariiným tajemstvím spojil jednak tím, že nám dal hlubší bolest nad destrukční mocí zla doma i ve světě, jednak tím, že nad tímto zlem Boží Syn zvítězil. Uvědomujeme si více, že svět je plný bolestí a násilí, a lidé, kteří především v západní civilizaci již nepotřebují Boha, směřují společnost k víře v autority, které popírají demokratické hodnoty postavené na křesťanské svobodě.
Realitu zla přítomného ve společnosti jsme v uplynulém roce vnímali a modlitebně se proti ní spojili slavením Hrozantova roku, a to především diecézní poutí do Teplé a vikariátní poutí na Chlum svaté Maří. Před volbami jsme se modlitebně spojili při celonoční adoraci, s ostatními církvemi v Ekumeně jsme uspořádali velmi požehanou Slavnost svobody v Alfa klubu za přítomnosti Elvy Frouze, skupiny Svatopluk a Sváti Karáska. Slavnost svobody byla také naším příspěvkem do slavení Lutherova podzimu v Sokolově.
Požehnané bylo také prožití postní doby skrze postní bohoslužby, postní rekolekci v Chodově, postní celonoční adoraci, či postní sbírky na pomoc potřebným.
V Adventu jsme se scházeli na rorátech, společně slavili svátost smíření, prožili duchovní obnovu v Chodově.
Biskup Tomáš nás navštívil a podpořil na nedělní mši svaté 1. 10., začátkem listopadu proběhly na hřbitovech „dušičkové pobožnosti“.
V přípravě na křest doprovázíme jednoho katechumena a několik párů na svátost manželství.
Od října jsme jednou za měsíc začali pořádat modlitby chval, dále se pravidelně scházejí modlitební společenství ve čtvrtky na faře, modlitby matek a společenství františkánů.
Naše farní charita otevřela v únoru Tříkrálovou kavárničku, která se stala alternativním místem pro setkávání různých žánrů. Inspirativní byly hudební koncerty Evy Henychové a Slávka Klecandra, besedy na různá témata (Peter Hirsch …). Potřebným jsme dále pomáhali v charitní ubytovně v Oloví, pomocí při potravinové sbírce, vánočními balíčky pro chudé, podporou Domácího hospice Motýl (Motýlí běh, Tříkrálová sbírka), pomocí jednotlivcům v krizových situacích, sociálním nájmem dvou pokojů na faře, návštěvami nemocných, vánoční návštěvou dětí v LDN v Královském Poříčí, charitním šatníkem a dalšími aktivitami. Stranou pozornosti není ani každoroční Tříkrálová sbírka.
Svou solidaritu jsme vyjádřili mimo jiné sbírkami na Aleppo, misie, či Den bible. Podporujeme také křesťanská média.
Problematickou zůstává spolupráce s Městským úřadem v Sokolově, především v sociální oblasti. Námi navrhovaný projekt Zilvárova domu, tolik potřebný pro službu znevýhodněným lidem, Městský úřad nijakým ani morálním způsobem nepodpořil.
4 děti ve věku základní školy se scházejí ke společným katechezím v domácím prostředí v Krajkové, pro děti jsme také uspořádali mikulášskou nadílku ve farním kostele.
Mládež se schází občasně v páteční večery na faře, prožila ale také velmi zdařilý týdenní tábor v Příchovicích u Přeštic a další výjezdové akce,
Společenství mezi lidmi jsme posilovali na výletech s CK Chroštík, ale především akcemi pořádanými kolem sokolovské fary: „Rozloučení se školním rokem“, „Svatojakubskou poutí“ a velmi zdařilým „Hudebním minifestiválkem farní zahrada“ a neméně zdařilou „Kolaudací nové farní kuchyně“, kdy nás obohatila nejen kultura (vystoupení Jardy Svobody), ale také dobré jídlo.
Naše vztahy utužuje též společná manuelní práce. Staráme se především o úklid kostelů, ale jsme schopni se sejít i na další drobné brigády.
Každé dva týdny vychází Nedělní stránka, která zve nejen na akce farnosti, ale také na další duchovní setkání, která se v blízkém či vzdálenějším okolí konají. Mohli jsme se tak zúčastnit společně kontemplativních exercicií na Horní Blatné, setkání chlapů v Dešenicích a dalších.
Lidem, kteří do kostela běžně nechodí, jsme dali příležitost k setkání ať již při půlnočních bohoslužbách, u jesliček, či Noci kostelů (Krajková, Sokolov), tak také při benefičních či adventních koncertech v Krajkové a v Sokolově a farním plese. Velmi působivý byl koncert k poctě Guntera Jakoba v krajkovském kostele v rámci hudebního festivalu J C Fišera.
Život farnosti byl nadále podporován službou ekonomické a pastorační rady, požehnaně sloužila také naše schola a varhaník, vážíme si služby kostelníka, ministrantů, květinářek a dalších, kteří nezištně pomáhají.
Od jarních měsíců, při reformě pracovních míst v diecézi došlo ke zrušení místa vikariátní účetní v Sokolově a tak se paní Kodedová stala na půl úvazku farní pastorační asistentkou, zajišťující především farní administrativu, a na půl úvazku farní hospodyní, zajišťující chod fary.
Snažíme se podle svých sil také udržovat či investičně rozvíjet naše nemovitosti. Ve farním kostele se podařilo doplnit inventář stolečky na tiskoviny a obětní dary, především pak ale novými rámy křížové cesty, na jejichž pořízení se farníci složili. Na svatavském kostele se podařilo prakticky dokončit novou krytinu kostela, na příští rok už zbývají jen malé dodělávky. V Krajkovském kostele jsme dokončili napuštění inventáře proti červotoči, a začali připravovat generální rekonstrukci střechy. Nejvíce práce ale bylo odvedeno na sokolovské faře, kde se podařilo zrekonstruovat schodiště, vstupní prostor, jednu garsonku v podkroví a farní kuchyni. Dále zde byla rozšířena kůlna na palivové dřevo. Stranou nezůstala ani práce v lesích a údržba farních pozemků.
Do zrekonstruované kapličky v Lomnici a do hradní kaple na Hartenberku jsme k vybavení těchto sakrálních míst zapůjčili některé předměty z farního inventáře.
Váš farář, Petr Bauchner
Rok | Křty (z toho nad 14 let) | Biřmování | První svaté přijímání | Svatby | Pohřby | Pomazání nemocných | Svatá přijímání |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2011 | 38 (12) | 14 | 12 | 4 | 19 | 40 | 3000 |
2012 | 27 (3) | 3 | 11 | 3 | 15 | 35 | 2900 |
2013 | 18 (0) | 0 | 0 | 3 | 31 | 42 | 5500 |
2014 | 21(2) | 2 | 2 | 0 | 24 | 59 | 7000* |
2015 | 31(9) | 7 | 7 | 2 | 16 | 52 | 4600 |
2016 | 12 (0) | 0 | 0 | 1 | 12 | 44 | 4800 |
2017 | 16 (4) | 1 | 1 | 1 | 23 | 45 | 4500 |
* Odhad
Prosím, nezapomeňte, že 2. 1. 2018 od 17:00 hod. proběhne v kostele sv. Jakuba v Sokolově slavnostní zahájení Tříkrálové sbírky. Účast přislíbil i Plzeňský emeritní biskup Mons. Radkovský. Koledníci se sejdou již v 16:30 na faře, odkud v převlečení opět vyjdou na malý okruh společně s koňským spřežením. Koledovat budeme od 3. do 9. 1. v městech a obcích okresu Sokolov. Tímto tedy všechny zvu na zahájení a mám takovou malou naději, že se nás sejde třeba i trochu více. Moc nám to pomůže, když nás podpoříte svou přítomností v kostele.
Díky Sebiš
Pastorační rada se sejde v pondělí 15. 1. a ekonomická rada v pondělí 29. 1. Obě setkání začínají v 18:30 na faře.
Vstupenky budou od ledna v prodeji na faře nebo na telefonu 731 626 162 a také v Infocentru MDK. Cena 200,- Kč, studenti 150,-Kč, rodinné vstupné 450,-Kč.
Ples se uskuteční jako již tradičně ve velkém sále Hornického domu, oproti minulým letům nás ale čekají novoty především ve změně kapely a tomboly. Těšit se můžete na kreativní půlnoční překvapení, pestrý doprovodný program i diskotéku pro děti a mládež.
Přivítám dobrovolníky do organizačního týmu a těším se na společnou zábavu! Hana Kodedová
V modlitbách pamatujme na naše bratry a sestry slavící v lednu své narozeniny:
Hafenrichterová Františka
Hasilová Anna
Kodedová Hana
Macková Kristina
Matuštíková Anna
Mejstříková Erika
Sejka Ladislav